"Nailing this talking to myself thing." Michaela Conlin

7. january 2014 at 21:41 | valleria |  #diary
Zvědavost mi nedala a opravdu jsem si přečetla předchozí články v rubrice #diary. Jak jsem očekávala, sebeztrapnění. Ani ne tak, co jsem psala - bez tak šlo dokola stále jen o školu nebo seriály - ale to "jak". Psaní o hloupostech mi zůstalo, ale možná jsem postoupila o jeden stupínek ve stylu.

Především to ale byl opravdu zajímavý pohled zpátky. Člověk prostě mnoho věcí vypustí, a když si na to pak vzpomenu pomocí mých zápisků... V podstatě jsem zjistila následovné: konec střední školy jsem pronudila, maturitu stále nepovažuji za významný bod v mém životě, prázdniny po ukončení čtvrťáku byly prostě skvělé, správná pohoda, stále si vybavím chvilky s knihami Hunger Games ságy, rok na vysoké jsem postrádala veškerou motivaci k učení, kterou člověk může postrádat, opadlo ze mě nadšení z několika seriálů (k seriálům bych se každopádně ráda ještě vyjádřila), a v poslední řadě, přestože v minulém roce jsem toho už moc nenapsala, jedná se o čerstvé vzpomínky, takže můžu říct, že rok 2013 byl z větší části na nic.

Moc se mi nechce rozebírat proč. Ne kvůli nějakým tajemstvím, ale protože se k tomu nechci vracet. Táta, škola, zkouškové, pocit osobního selhání na maximum, odjez do Londýna... To vše obsahuje nepříjemná období, špatné pocity. Ale jak jsem řekla, nechci se k tomu vracet. Udělám, co bude v mých silách, abych to napravila letos a strávila lepší rok. Co to znamená, nad tím se zamyslím příště, protože už jsem si poznamenala vyjádřit se k tomu.

Naopak si teď připomenu to hezké, co jsem minulý rok zažila. Samozřejmě to nebude v pořadí, v jakém k událostem došlo, neboť můj mozek je jeden velký nepořádek.

Přednáška o aplikaci forenzních věd od skutečné expertky. To se mi opravdu líbilo. Přednáška tzv. pitva orgánů, aneb když nám bylo přednášeno o tom, jak funguje lidské tělo na opravdových zvířecích orgánech. V podstatě všechny předměty v rámci anglické filologie v druhém semestru. Walking with Dinosaurs "živý" dokument v O2 Aréně. Viděla jsem skvělou Annu Kareninu od Joea Wrighta. Na twitteru mi odpověděl David Boreanaz. Každý moment strávený s Lili. Započítám i Davidův proslov k Ithaca College studentům, protože to bylo velmi povzbuzující a v tu chvíli to bylo něco, co mi opravdu pomohlo. "Oslavila" jsem šestý rok s Bones. Návštěva velmi zábavné moderní divadelní hry. Bones - spousta vynikajících epizod, konečně nové fotky, mnoho úspěchů a svatba B&B, skutečně perfektně zpracovaná - co víc by si fanoušek mohl přát? Překvapení v podobě narozeninového dortu od sestry a neteře, přestože jsem řekla, že nic takového nechci. Nový mobil, můj první dotykáč. Ochutnala jsem mátovou zmrzlinu - tohle na tomto seznamu nemůže chybět - a je výborná, nová nejoblíbenější příchuť. Mnoho návštěv v Mangaloo. Hodiny s trenérem. Přečetla jsem dvě knihy Kathy Reichs, ale obzvlášť zmiňuji Bones Are Forever, kterou jsem četla v angličtině, skvělý zážitek. První pracovní zkušenost (praxi nepočítám). Výlet na Slovensko, kde jsme trávívali prázdniny. Zažila jsem svůj první let. Zjistila jsem o sobě samé pár věcí. Lidé, kterými jsem obklopena v Londýně jsou velmi milí. I přes má očekávání, že se to nepodaří, dostala jsem se na Vánoce domů k rodině. Skvěle zpracovaná adaptace Catching Fire. Výhled na ohňostroj nebyl ideální, ale stejně, byla jsem tam. A ehm, taky mi úplně cizí kluk na Oxford Street řekl, že si mě chce vzít. A jako každý rok, jsem ráda, že já a moje nejlepší kamarádka jsme pořád nejlepší kamarádky, přes všechny překážky překážkami (jiné školy, čas a vzdálenost).

Tím bych to myslím ukončila. Nerada bych něco dobrého vynechala, ale - aspoň v tuto chvíli si víc nevybavím. Když je to ale sepsané takhle dohromady, přeci jen mám na rok 2013 několik krásných vzpomínek.
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement