June 2012

Keira Knightley & Adam Levine • Can a song save your life?

30. june 2012 at 19:34 | little-wonders.blog.cz |  #famous
Tihle dva spolu ve filmu? Na to se těším. Navíc mám radost, že Kei natáčí i modernější filmy, po "Seeking a friend for the end of the world", na který jsem docela zvědavá, je to nyní "Can a song save your life?" Trochu se divím, že nikde nejsou vidět žádné kamery nebo tak něco.


ICONS #12 "The Past In The Present"

25. june 2012 at 19:43 | valleria |  #graphics
Po dvou měsících pár avatarů z finále Bones. No words needed.

10x Bones "The Past In The Present"


Quotes, Ned in Pushing Daisies

25. june 2012 at 18:35 | valleria |  #quotes
"You let your emotions get away from you, and everything falls apart." My life.

Lee and Anna [Pushing Daisies]

25. june 2012 at 18:29 | little-wonders.blog.cz |  #famous
Lee Pace a Anna Friel ještě jednou, tentokrát na konferenci k Pushing Daisies.


Kelly Clarkson - Already gone

17. june 2012 at 13:41 | valleria |  #music
K téhle písničce jsem se dostala velmi zvláštní cestou. Nikdy jsem Kelly moc neposlouchala, ale pak jsem si říkala, že změním přístup a stáhla si pár písniček, které znám. Tuhle jsem ovšem neznala, jen mi ten název přišel povědomý. Když jsem jí pak poslouchala poprvé, ani se mi nelíbila, přesto jsem ji tehdy nesmazala. Netuším proč. Později mi v hlavě začala sama od sebe hrát.


Keira Knigthley&James Righton

17. june 2012 at 13:34 | little-wonders.blog.cz |  #famous
Tak Keira se nám bude vdávat. Tahle novinka mě docela zaskočila, ale v dobrém. Po všech těch letech, co jí znám, páni. Trochu mě překvapilo i to, že s Rupertem chodila přes 5 let a nic a s Jamesem jen asi rok a už jsou zasnoubení. Ale proč ne, že? Velmi jim to spolu sluší.


"All I need is time, a moment that is mine."

13. june 2012 at 21:10 | valleria |  #diary

Žádné nové zjištění, ale prázdniny jsou pohromou pro veškerý režim. Budík nastavený na osmou je člověku k ničemu, když šel spát ve čtvrt na pět, v tom lepším případě. Ale co, tak jsem konečně viděla Tangled. Dva a půl týdne jsem měla pauzu opravdu nic nedělací. A myslím, že to je až až a pravděpodobně je čas do něčeho se pustit.

Začnu soupisem věcí, které zařídit, zjistit, obstarat, udělat... snad mi bude stačit papír. :D Každopádně, mimo jiné tam bude například sehnat si nějaké knížky. Teď když už se nemusím vymlouvat na učení, ráda bych se pustila do Hunger Games. Především bych si chtěla něco načíst do mého budoucího vysokoškolského oboru. Ne, že bych se chtěla učit, ale znát něco dopředu nezaškodí, ne? Kulturní antropologie je ovšem tak široký pojem, že cokoliv si načtu nebude ani setina. Angličtinu mám pokrytou seriály a filmy, že? Tentokrát to ale myslím i trošku jako žert. Něco mi říká, že je na čase jít na to trochu jinak.

Mimochodem, dělají se nějaké přípravné kurzy na to, jak se vyznat ve všech těch vysokoškolských věcech? Mám totiž dojem, že výběr předmětů, kreditový systém, zkoušení a tak dále bude velký problém. How do you even do this? O zařizování koleje ani nemluvě. Buď to jsem přecenila sama sebe, když jsem si myslela, že to zvládnu, nebo mám smysl pro sebedestrukci. Ale víte co? Challenge accepted! Just because something is difficult doesn't mean that I shouldn't do it. Nebo to při nejmenším zkusit bez fňukání a vzdávání.

Ve čtvrtek jsme si byli pro vysvědčení. Heh, ale stejně se do školy musíme dostavit ještě jednou. Cermat vydává jakýsi papír o nevím čem dílčích zkoušek z českého a anglického jazyka, ale samozřejmě to minulý týden ještě nebylo připravené. Zdá se mi, že vysvědčení za čtvrťák nám dali s větší parádou než to maturitní. Whatever.
Mám dojem, že mé slohové práce hodnotil ten nejméně přísný člověk v celé organizaci. Plný počet bodů z AJ a tři body dolů z ČJ. How? Ani z toho nemám radost, když si myslím, že by to tak nemělo být.

Neformální maturitní koncert, na kterém mimo jiné vystoupili i naši profesoři, they rocked by the way, máme za sebou, tak ještě maturitní večírek. Nedokážu si představit, jak to bude probíhat. Ale proč ne? Došla jsem k názoru, že jednou za čas to může být i prospěšné. V rámci ukončení střední školy jsem byla na tolika akcích jako za celý předchozí život dohromady. Heh, to zase ne, ale pointu chápete.

Také vás vždy zároveň pobaví a trochu urazí, když vám někdo řekne "mělas pravdu"? Samozřejmě, že měla. Kdybych si tím nebyla jistá, neříkám to rozhodným tónem, ale přidám 'asi', 'myslím', 'řekla bych', 'ale může to být i jinak.' A není to tak, že bych pravdu chtěla mít nebo ji potřebovala, jen dokážu dát přesně najevo, když se jedná o domněnku a u té, když to je na konec jinak, vám nikdo nemůže vytknout, že to nebyla pravda, protože to u domněnek říct nemůžeme. V opačném případě je to fakt, tudíž to nemůže skončit jinak než "mělas pravdu." Snad to nevyzní nijak špatně, pamatujte na humor.

Well, I guess that's all for today. Před chvilkou jsem si vzpomněla, že je vlastně nový díl Pretty Little Liars, tudíž se jde koukat. eks ou eks ou

Chuck&Ned

13. june 2012 at 21:06 | little-wonders.blog.cz |  #famous
Why so adorabe?

I don't know what that means.

2. june 2012 at 0:33 | valleria |  #diary
Dnes je to poprvé od posledního článku, kdy mám potřebu něco psát. Vlastně jsem jí měla spíše odpoledne, ale zbytky by se našly. Tak začnu asi tím, že uložím ke spánku to, co bylo docela častým tématém mých posledních několika zápisů.

Maturita.
Mám to úspěšně za sebou. Vlastně, to ještě nevím určitě. Kdo ví, jak dopadnou slohy... nemám z nich dobrý pocit. Jsem na psaní jaksi levá a naše - teď už bývalá - češtinářka je podle mě jen hodná, když mi dává dobré známky. Nemluvě o angličtině, co já si tam zase vymýšlela... Didaktické testy mě osobně přišly tak akorát, přesto se ale divím svým výsledkům. Z toho anglického ani ne, ale z češtiny 94%? Jak já k tomu přišla? A to nejhorší na konec - ústní. Tak, co k ní říct? Začnu asi objektivním shrnutím toho, že má příprava byla z 93% jen na ekonomiku. Hrůza, hrůza, neustále se mi chtělo jen spát. Zbytek jsem rozložila na "přečtení" účetnictví a snahu naučit se češtinu, plus zírání na poznámky k tématům z angličtiny s tím, že to vymyslím na místě. Z češtiny jsem si vytáhla asi to nejjednodušší, co jsem mohla - Deník Anny Frankové. Z angličtiny vlastně taktéž - Mass Media/Czech&British Daily Routine. U toho jsem se opravdu pobavila. No s takovými profesory by to ani jinak nešlo, vím přeci, jak probíhaly naše hodiny, ale vážně jsem z toho nejdřív byla nervózní, a pak jsem se do třídy vracela vysmátá. A já, že prý profesora nezvózňuji? Za prvé netuším, jak to myslel, za druhé jsem si jistá, že více znervózňoval on mě. Účetnictví... když nad tím tak uvažuji, já vážně měla štěstí na otázky. Mohla jsem si vytáhnout něco snažšího než Daň z přidané hodnoty? A pak přišla ekonomika. Prosila jsem, nevím koho, abych neměla management. Proč? Management vlastně není těžký a hodně toho člověk zná, jenže okecat to vlastními slovy z praktického života, to by dalo tak na čtyřku, možná trojku, když je člověk opravdu dobrý. Jenže mě by něco takového nestačilo. Naštěstí jsem měla něco jiného, i když pořád to nebylo ideální. Finanční trh a cenné papíry. Omlouvám se, paní profesorko, ale já stejně pořád nevím, co jsou to obligace. Musím říct, že jsem docela dvila při vyhlašování známek. Čekala jsem dvojku. A mám za jedna a ještě mě přísedící pochválila, že se jí to líbilo. Ehm, pamatovala si mě dobře? Já bych si určitě dala za dva. Nemluvě o tom, že nechápu, kde jsem nabrala v češtině i v angličtině plný počet bodů, ale stěžovat si nebudu. Ještě aby mi to ty slohy nezkazily.

Tak, to by bylo k průběhu. Pocity? Předtím samozřejmě nervy. Copak by to mohlo být jinak? Ale potom? Když jsem odcházela z poslední zkoušky, což byla ekonomika - mimochodem, fascinovalo mě, jak rychle to probíhá a organizace střídání - oddychla jsem si, že to mám za sebou a byla jsem ráda. Vyhlašování a gratulace - zvláštní a nepopsatelný zážitek. Ale potom? Cítila jsem únavu a úlevu, že je konec. Nenašla jsem si však čas radovat se. Člověk si totiž asi náhle uvědomí, jak málo to ve skutečnosti znamená. A nebo jsem jen divná - což je pravděpodobnější, vždyť se znám, tak proč vůbec vznášet možnost "buď a nebo?" Jednoduše - nic se pro mě nezměnilo. Ano, na rozdíl od většiny jiných, mám již prázdniny, klid, volno. Ale co? Každopádně s tím přichází jen větší zodpovědnost a nátlák, o kterém jsem doufala, že počká a ne, že na mě bude vyvíjen hned druhý den. Na jednu stranu si to mám "užít a odpočívat", ale na druhou citím jakoby výčitky.

To samé s vysokou. Co je se mnou špatně? Mám možnost jít na obor, na který chci - a taky, že na něj jdu. Jdu na ten, který jsem chtěla nejvíc (nevím, proč zrovna ten, prostě jsem si to vzala do hlavy, a tak tomu bude) a přesto, zatím se nedostavila radost. Myslela jsem, že je to jen chvilková záležitost, ale pořád nic. Možná mi strach brání radovat se, protože je ho víc. Dobrá, ale vážně si to nemůžu užít aspoň na minutku?

Myslím, že to by ke školním problémům stačilo. Volný čas jsem využila k dosledování seriálu Once Upon A Time a byl to čas skvěle využitý. Teď toho mám ke sledování tolik, že nevím, co dřív. Problémem taky je, že mi najednou dochází, že toho volné času vlastně mít asi tolik nebudu. Copak to potřebuji?

Momentálně ale plánuji pohnout s re-watch Bones. Čeká na mě čtvrtá epizoda. Ano, je už po půlnoci. A co? Vstávám snad někam? Počítám sice s tím, že mě ráno vzbudí neteřinka, ale to mi nezabrání.

Večer, vlastně už dnešní, že, bych měla jít na jakýsi pomaturitní koncert. Upřímně se tam zrovna nehrnu, ale už jsem to slíbila, tak by bylo asi blbé nakonec nejít. To zase bude ekšn.

Život plyne dál, děje se toho hodně, ale tohle už je beztak dost dlouhé, přestože opět o ničem.