January 2012

ICONS #7 BONES

28. january 2012 at 14:02 | valleria |  #graphics
BONES avatary k epizodě The Crack In The Code.


David Boreanaz • Photoshoot

28. january 2012 at 13:49 | little-wonders.blog.cz |  #bones
Nově obohacený photoshoot Davida z roku 2009. Možná je zbytečné vypisovat tu, co je zřejmé, ale přesto; perfektní fotky. Vybrala jsem jen pár těch, které se mi líbily nejvíce, ale to jsem sem stejně tak mohla nahrát všechny. Každopádně, once again, he's hot!



[BONES] PhotoGallery

28. january 2012 at 13:48 | little-wonders.blog.cz |  #bones
Galerie některých mých oblíbených Bones fotek. Jsou tu stills, promo fotografie a z natáčení. Jednoduše všechny fotky vzniklé pro seriál. Rozdělené jsou do tří kategorií, jak vidíte níže.


imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com


imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com


imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com

ICONS #6 Keira, HIMYM, Lee&Anne, David&Jamie, Emily

22. january 2012 at 14:55 | valleria |  #graphics
Hallelujah! Konečně něco :)

2x Keira Knightley
3x How I Met Your Mothe
1x Lee Pace&Anne Friel
1x David Boreanaz&Jamie Bergman
1x Emily Deschanel


"When I get sad I stop being sad and be awesome instead! True story!"

22. january 2012 at 10:11 | valleria |  #diary
Mám pocit, že bych se měla omluvit, za to, že jediné, co sem dávám, jsou tyhle moje řeči. A to mám přitom rozdělané a rozmyšlené i jiné příspěvky, ale co už se mnou.

Nechci to zakřiknou, ale docela pěkně si teď rozumím s bratrem. My si tedy rozuměli vždy, i když se občas hádáme, který bratr se nehádá se svou mladší sestrou, ale v poslední době je to vážně fajn. Na zabití je sice pořád, ale snažím se to jeho pubertální chování (jeden by řekl, že už to má za sebou) přecházet. Máme i nové společné téma; seriály. Já začala s HIMYM a on s TBBT. Ale mám chuť ho uškrtit za to, že kouká v češtině.

Četl jste někdo Evžena Oněgina? Já zrovna ano, přestože jsem krom Kytice nechtěla mít v maturitní četbě žádnou poezii, i když je to román ale veršovaný, a velmi se mi to líbí. Dokonce pokaždé, když kniha zavřu a vracím se k vlastní myšlenkám, které jsou velmi často i v agličtině, rýmuji je. Nesnažím se o to, nějakým záhadným způsobem to samovolně provozuje můj mozek.
Když už jsem u té četby, u nás ve třídě 90% lidí opravdu čte knihy k maturitě. Je to zvláštní pohled, najednou téměř každého skoro pořád vidím s knížkou v ruce. Překvapuje mě to.

Včera jsem se sestrou shlédla Morning Glory. Ze začátku se mi zdálo, že to bude film dost o ničem, navíc volba hudby mi přišla skutečně špatná. Celkově tedy film vážně žádný zázrak, ale byly v něm i lepší a zábavné momenty.

Asi nemá cenu vypisovat vše, co jsem psala na Twitteru ke Glee i sem, ale zkusím to v jedné větě. Díl to byl velmi dobrý, jsem ráda za Willa a Emmu, Sue, pokračuj se svými hláškami o Davidovi a Rachel, prosím, řekni ne a vysvětli Finnovi, proč to není vhodné.

Z tohoto týdne už jsem viděla jen stý díl The Big Bang Theory. Zasmála jsem se, jak jinak, ale přiznám se, že jsem nikdy moc nefandila páru Penny/Leonard. Ale ještě uvidíme, jak se vše vyvine. A vlastně ještě New Girl, ale k tomu nemám moc co říct.

Mám dojem, že si z nás ta zima střílí. Sice třeba celý den sněží, druhý den se vše ale roztopí případně rozmočí, neboť sníh vymění déšt. A když už je nasněženo, je to krásné na pohled. Ovšem jinak už se nemůžu dočkat jara. Potřebuji, aby mi slunce dodalo trochu energie.

A také jsem nastavila nový design. Je to jen přechodné. Chtěla jsem aspoň něco jednoduchého s Pushing Daisies a tohle mi celkem stačilo.

"What appears to be the end, may really be a new beginning."

14. january 2012 at 22:34 | valleria |  #diary

Znáte to, když je od vás očekáváno vyprávění o novinkách a zajímavých příhodách za jistý časový úsek, a přestože se toho přihodilo spoustu skončíte u toho, že vlastně nemáte co říct?
Tak to je případ uplynulých dvou týdnů.

Na školu si nemohu stěžovat, na sebe ovšem ano, ale to už je jiná. Vše v pořádku je i v jiných ohledech, samozřejmě by mohlo být lépe, to vždy, ovšem vždy také může být hůř. Tak proč si stěžovat na ty malé každodenní nepříjemnosti?

To jediné, co pokládám za důležité je můj včerejší maturitní ples. Pátek třináctého nic nezkazil, alespoň v mém případě. S každým dnem, kdy se ples blížil jsem měla nervózní pocit, který se ve čtvrtek proměnil ve stav, při čemž jsem nemohla uvěřit, že je to tak blízko. V pátek, odečtu-li čas strávený s přípravami, mi to už tak nějak bylo jedno. Až na moment úzkosti po výlezu z metra. Zajímavé, pak mě to zas přešlo a obavy mě opustily. Netuším, jak k tomu u člověka, jako jsem já, došlo, ale rozhodně si nestěžuji. Naopak, aspoň jsem si večer více-méně užila. A měli jsme celkem pěkný nástup, řekla bych. Je to zvláštní být na vlastní maturiťáku. Přijde mi to jako taková tečka za tou snadnější částí, myslím, co se čtvrťáku týká. A co mě skutečně fascinuje je částka, kterou lze vybrat do plachet. Jestli mají všechny třídy podobné částky, kolik peněz s sebou lidé na ty plesy nosí?

Když jsem u těch peněz, plánovaná after party nevyšla, jak bylo naplánováno, tudíž jsme se chtěli přesunout někam jinam - v tomhle momentě už jen malá skupinka lidí - shodou náhod byl cílem bar, který je kousek od místa, kde bydlím. Daleko však od místa, kde jsme byli, tedy za podmínky, že v tu hodinu už nejezdí metro. Řešením bylo vzít si taxi. A co je na tom tak zajímavého, že to musím zmínit? Bude to proto, že jsem těsně před nástupem na zemi našla ležet pětistovku, tudíž jsme se svezli zadarmo a ještě nám něco zbylo. Tohle ponocování po barech však vůbec není pro mě. Z mnoha důvodů, kvůli kterým to obvykle neprovozuji, i když to bylo místo zábavné, byla jsem už tak unavená, že jsem se cítila jak opilá. Ne že bych někdy byla a veděla bych, jaký je to pocit, ale prostě jsem měla dojem, že už napůl nevnímám, co kdo říká a při chůzi, jako bych to ani nebyla já.

Ještě se s vámi podělím o zábavnou hlášku od bývalého opilého spolužáku mého bratra, který byl v noci se mnou.

- Volal mi tvůj táta.
- Já vím.
Já: Co? Co chtěl?
- Ale tvůj ne... I když vlastně, tvůj taky. :D

K pátečnímu dni nesmím zapomenout ještě Kostičky, které jsem stihla ráno. Vynikající díl. Atmosféra byla velmi napjatá, love it! Nový vysoce inteligentní sériový vrah, Caroline, Wendell, Hodgins a jeho konspirace, Hodgela a samozřejmě B&B, poslední scéna především. Někdy se přistihnu, že tomu stále nevěřím. Hehe. Nebudu to prodlužovat, kdyby to po mně někdo vyžadoval, dala bych pět hvězdiček.

Ze seriálů, které jsem doháněla dnes - to víte, po včerejšku nechyběla bolest nohou, tak co jsem mohla dělat? - zmínim asi jen svou radost nad posunem se Spencer a Tobym. Jen tak dál.

"You have to choose what you win or lose, you can't have everything."

1. january 2012 at 18:24 | valleria |  #diary
Londýnský ohňostroj 2012 - jední slovem 'wow!'

Tak tu máme zase nový rok. Vůbec nevím, co se stalo s tím starým, a přestože mám strach z blízké budoucnosti, jsem ráda, že je pryč. Upřímně za moc nestál v mém případě. Nemyslím tím, že by se dělo něco vyložené zlého, ale prostě mi tenhle rok přišel neuvěřitelně únavný, ve smyslu znudění a neschopnosti něco dělat. Musela jsem to vysvětlit, pro případ, že by vás napadlo si myslet, že jsem měla moc práce.

Ono je totiž strašně fajn si namlouvat, že sledováním všech těch seriálu se cvičím na angličtinu, ale vážně... vážně? Já už tomu přestávám věřit. Akorát s nimi "ztrácím" čas, který bych mohla využívat lépe. A když už jsme u toho, How I Met Your Mother je vážně skvělý sitcom. Proč mi to zas trvalo tak dlouho?

Hm, mám dojem, že všichni ostatní se snaží nějakým pěkným způsobem sepsat jakési ohlédnutí za minulým rokem a já tu zas melu tohle. Abych já nebyla originální.

Novoroční předsevzetí. Já do toho vlastně ani nejdu, jen si tak říkám, že se budu víc snažit. V mnoha ohledech, především nebýt tak líná ohledně práce do školy. V tomhle jsem skutečně příšerná a musím to napravit. Kvůli sobě, chci v životě něco dokázat a to se mi s tímhle přístupem nepodaří. Někdo by se možná mohl divit. Já, jejíž známky se vždy pohybují především mezi jedničkami a dvojkami, vyjímečně je to něco horší, co vždy všechno má, ale já opravdu nevím, jak k tomu dochází. Přijde mi, že naprosto nic nedělám. Veškeré úkoly dělám na poslední chvíli, neustále od toho odcházím, že mi to trvá několik dní. Co já se takového účím? Třeba momentálně, má příprava na maturitu... jeden velký vtip.
Zpět k původnímu tématu. Je tu i více 'záležitostí', ve kterých se musím polepšit, ale netřeba to rozvádět.

Zpět k Vánocům, na chviličku. Víte, říkala jsem si, když tu táta nebude, můj hlavní důvod, proč nemám tyhle svátky ráda, možná názor změním. A ano, bylo to jiné. Klid, peace and love. Ha, ha. Ale ne, teď vážně. Díky tomu, že tu táta nebyl a i tak nejsem z Vánoc nadšená, už aspoň konečně vím, že jsem si to, že mi to celé přijde strašně hloupé a bezvýznamné, nenalhávala a neskrývala zatím 'skutečný' problém (kterým by táta byl, kdybych si svátky užila i bez něj). Nebudu tu ale rozebírat proč, nechci to nikomu kazit.

Něco pozitivního, třeba se tu brzy konečně... co si to namlouvám? Proč já to pořád dělám?

Tak alespoň slavnostní zakončení; přeji šťastný a úspěšný rok 2012.