November 2011

"I assure you, If I knew how to convay how I feel, I would."

29. november 2011 at 21:07 | valleria |  #diary
Konečně mám za sebou Němou barikádu. Pro ty, kteří to četli, ano, je to strašně krátké, ale to téma... nedokázala jsem se velmi často donutit ke čtení. Nyní už se ale můžu posunout dál a to s knihou od Samuela Becketta 'Čekání na Godota'. Tohle půjde rychleji.

Vtipné, čím více průběh maturity z angličtiny trénujeme, tím méně jistá si jsem. Ne, že bych to v hodinách nějak nezvládala, jen mám dojem, že až přijde na to, budu tak nervózní, že to to pokazím. A navíc, stihnu se do patnáctého prosince rozhodnout o té úrovni? Já o tom dost pochybuji. O co mi jde? Základní úroveň bych zřejmě mohla pokládat za jistotu, ale jestli se chci na vysoké zaměřit především na anglický jazyk, budu tudíž muset projít zkouškami, vyšší úroveň by byla zároveň i moje osobní zkouška, jak to zvládnu potom. Ale riskovat, že to nedám vůbec? Možná jen přeháním. Nezdá se vám, že to moc přeháním? No, rozhodně ne víc než normálně, protože tohle jsem prostě celá já. Před tím vždy vyšiluji a pak, jako bych zapomněla na všechen stres, všechnu hrůzu a říkám si, že to vlastně vůbec nebylo nic tak obtížného. Vím, že asi řeknete, že je to normální, ale jsou na tom všichni tak špatně, jako já?

Další zábavná historka, soutěž ze svého nejoblíbenějšího předmětu - angličtina - odmítnu a nedám se přemluvit. Soutěž z účetnictví, odmítnu, ale smůla. Stejně musím jít. Paráda, no ne? Navíc zmeškám dvě hodiny. Někdo by se mohl divit, proč mi to vadí, ale nejraději si dělám vlastní výpisky a vážně se mi nelíbí, že zmeškám zítřejší matematiku, neboť jsme psali čtvrtletní práci a já tam jsem ráda osobně na po-testové hodiny.

Začnu mluvit o něčem jiném, aby někdo náhodou nenabyl mylného dojmu, že jsem zešílela. Ne nijak čerstvě.

Kdo by řekl, že se návštěva očního lékaře může protáhnout až tak, že nedorazíte vůbec do školy. Má druhá návštěva na oftalmologii a hned mám novou doktorku. Velice mladou a očividně velice pečlivou, neboť mi kontrolovala vše, co se dá. Předapsala mi kapky, ani nevím na co, a za tři měsíce by mě ráda viděla znovu. A já si šla jen pro předpis, abych si mohla nechat udělat nové brýle. A důvod, proč nebyl čas na školu? Dělala mi cosi jako "rozkapávání" a nevím, jestli to máte někdo za sebou, ale vidíte po tom několik hodin rozmazaně a já měla zorničky obrovské jako... řeknu to takhle, mám zelene oči, ale v pondělí to nebylo poznat. Byly prostě černé. Neměla jsem daleko do podoby démonů v SPN.

Věříte tomu, že už je téměř prosinec? Chci říct, že je to velmi blízko ke konci roku. Dalšímu roku. Jak k tomu došlo? Když jsme u toho, můžeme zimu přeskočit? Nechci zase tolik měsíců chladného počasí, větru, sněhu a... Říkala jsem něco o tom, že si přestanu stěžovat? Jestli ne, jsem v pohodě, ale jestli ano, něco není v pořádku.

Už dlouho jsem neviděla žádný film a když už vidím, jsou to dva díly Twilight. Jak ironické. Ale abych byla upřímná, ta první část čtvrtého dílu mi nepřišla nijak hrozná a asi bych to i označila za nejlepší díl. Až na dvě scény. Jedna z takových, které nepotřebuji sledovat v kině plném lidí a druhá, to byl konec, z pochopitelných důvodů.

Netuším, jak k tomu došlo, ale o víkendu jsem konečně začla sledovat Pushing Daisies. A co je ještě podivnější, dokonce jsem rozkoukala i Desperate Housewives. U těch jde ale spíše o anglický re-watch, neboť seriál jsem až doposud sledovala v češtině, ale najednou jsem na desáté epizodě první řady v originále. Nic špatného, učím se jazyk, přeci.

Mám další otázku. Proč mi nikdo nerozumí? Nemyslím to nijak metaforicky, ale doslova. Něco řeknu a všichni na mě koukají, jako bych mluvila třeba maďarsky. Proč všichni tvrdí, že co říkám a jak to říkám, je těžko pochopitelné? Copak je jejich chyba, že já nerozumím jim? Ne, je moje, protože se jejich věci nezajímám. Není tedy nechápání mě na oplátku jejich chyba? Nemějte dojem, že jsem nějak dotčená, jen mě to zajímá.

Úplně bych zapomněla zmínit nový lay. Chabý poněkud. Přísahám, že to měl být Damon s Elenou, ale z žádné fotky, kterou jsem použila, nevzniklo nic dobrého. Prostě ne. Snad příště.

Icons #4, BONES S7

21. november 2011 at 20:28 | valleria |  #graphics
Konečně jsem se odhodlala něco dokončit. Všechny tyhle avatary jsou ze sedmé série Bones, ale nebojte, v záloze zám i něco originálnějšího. Na to si ale musíte ještě počkat.

3x Jack, Angela & Michael, 3x Angela & Michael, 1x Angela Montenegro, 1x Hodgins & Finn
5x Booth&Brennan 7x01, 5x Booth&Brennan 7x03


"How did China take over the world with instructions like these?"

19. november 2011 at 15:29 | valleria |  #diary
Nemůžu říct, že by mi volný čtvrtek a pátek k něčemu byly, ale nechápejte to tak, že bych za ně nebyla ráda. Nemusela jsem do školy, to je dostatečné. Ale chci se teď vidět, jak se začnu zase učit a dělat si povinnosti, heh. Když jsem u té školy, přesně jsem věděla, že mé výsledky scio testů budou z češtiny horší než z angličtiny. Dobrá, žádná tragédie to není, pořád by to vyšlo za jedna, ale ten fakt, že mám z cizího jazyku vyšší úspěšnost, mě pobavil.

Asi jsem učinila pokrok. Nevím, jak to dopadne, ale třeba mi to uvědomění k něčemu bude. Totiž, historii/biologii/vše, co mě zajímá - od toho jsou knížky, odborné časopisy a podobně. Ale na dnešním trhu práce s vysokou školou zaměřenou na něco takového by nebylo snadné uspět. A tak se budu držet hlavně té angličtiny. Přemýšlela jsem nad mezinárodními vztahy, ale po čtyřech /fajn, třech a kousek/ letech na obchodní akademii, přestože mi ty předměty nevadí, účetnictví mě dalo by se říct i baví, že bych to chtěla studovat dalších několik let? Ehm, ne děkuji. Tak... uvidíme, co z toho bude. Ale opravdu mě mrzí, že mi jeden test osobnosti/volba povolání uvedl, že prý buldozerista ze mě nebude. Jak smutné.

Rejection, Castle #1

19. november 2011 at 15:23 | valleria |  #quotes
"Rejection isn't failure. No, failure is giving up. Everyone gets rejected; it's how you handle it, that determines where you end up." - Castle, 4x03

"Sometimes dreaming is the way to go." - Wendell

13. november 2011 at 17:00 | valleria |  #diary
Pěkné nedělní odpoledne, přeji. Čím si akorát tak připomínám, že je neděle. Odpoledne. už skoro večer. Ještě že tento týden mám jen tři školní dny. Po pondělním testu z ekonomiky a vyprávění z němčiny mě ještě čeká Scio z angličtiny a ve středu z češtiny. Jsem zvědavá, zároveň ovšem pochybuji o smyslu, ale to si odpustím.

Říkám si tak, proč nejsem schopná udělat to, pro co se jednou rozhodnu. Místo toho dělám všechno možné, aby mi na to už nezbyl čas a já se měla na co vymlouvat.

A proč mám sakra zrovna já v sobě tolik nerozhodnosti? Stále mám obavy ze špatného rozhodnutí a tak mi to zabírá věčnost, a to i naprosto banální záležitosti. Je tohle jedna z vlastností, na které se dá zapracovat?

Včera jsem se byla se spolužačkou podívat na informační den na Karlovu Univerzitu. Krom toho, že jsem si to tam prohlédla a dostala pár letáčků a brožurek, mi to nepřišlo moc užitečné. Přednášky jednotlivých fakult vám neřeknou nic víc než webové stránky. Ale na tu humanitní se příští rok stejně asi zajdu podívat. Asi tak kolik lidí je divných jako já, že se brání myšlence studování na UK?

Tento týden mě opět po nějaké době čeká hlídání kocourka. Co to znamená? Že veškerou svou práci odkládám na dobu "až budu u kocoura." A vším myslím vše. Skoro jako bych si o sobě myslela, že jsem tak skvělá, že se mi to povede v rekordním čase.

Keane - Somewhere Only We Know

13. november 2011 at 16:52 | valleria |  #music
Co vám k tomu povím? Jednoduše další krásná písnička, kterou ráda poslouchám.


I'm not crazy, my mother had me tested.

6. november 2011 at 22:35 | valleria |  #diary
Cože jsem to minule říkala o tom, že mám na příště více a zajímavější informace? Budete to považovat za lež, když z toho nic nebude? Kolikrát jsem říkala, že přestanu s těmi otázkami?

Jeden testový týden za mnou, další přede mnou a ten následující si otestuji své znalosti z češtiny a angličtiny ve Scio testech, jakási zkušební maturita či co. Víte, co je vtipné? Stále měním názory ohledně toho, kterou část maturity neudělám, s vynecháním praktické, protože o té si to myslím průběžně pořád. Původně jsem měla dojem, že účetnictví. To mě docela přešlo. Ekonomika, velká spousta teorie, ale když mi nepraskne hlava, bude to snad dobré. Skončila jsem u češtiny. Čím více těch zkušebních rozborů textů děláme, tím více tupá si přijdu. A nesnažte se mi to vymlouvat, vím, co říkám.

Welcome to Venice

6. november 2011 at 12:31 | little-wonders.blog.cz |  #photogallery
Přiznám se, že jsem vás původně chtěla vyvést z omylu, že se tu žádné fotky sdílet nechystám. Ale pak jsem si řekla, proč ne? Přinejmenším zaplním tuto rubriku.

Znamenitá hmla brzy ráno. - Hmla, aneb nezapomenutelné sledování Kostí na TV Joj s bratrem. Toho už se nezbavím.