October 2011

"Pretend to know what you're doing, even when you don't know." - DB

30. october 2011 at 22:57 | valleria |  #diary
Víte, co je v úterý? Listopad. Konečně listopad a s nimi Kostičky. Jsem v klidu, vážně. Jen hrozně zvědavá. A nejraději bych celý týden rovnou přeskočila. A ne, ne kvůli čekání. Ale kvůli škole. Zákon schválnosti, že?

A než zapomenu, objevily se tu dotazy ohledně mé slohové práce - já si vybrala téma "jak jsem si poradil s problémem". Přišlo mi to nejjednodušší. Byla tam ale i cosi o budoucnosti, jákési návštěvy, jehož zadání jsem nepochopila, rodiče to se mnou měli těžké a něco o tmě. Kdybych měla více času, investuji ho do vymyšlení předposledního téma, neboť z vlastní zkušenosti bych psát nemohla - aspoň to tak vidím - neboť jsem ho však neměla, udělala jsem z komára veblouda a ještě k tomu jsem v poslední části z nervozity zapomněla na odstavce.

Z Benátek jsme se dnes ráno v pořádku vrátili. Novinka. Plno fotek, mnoho utracených pěněz a spousty zážitků. Je to prostě něco úplně jiného. Když jste třeba v Paříži, Londýně nebo jen v jiném městě v ČR - ano je to neznámá, ale je to pořád klasické město. Na dlouhé vyprávení to nevidím, je to prostě "něco".

Cestu tam jsem využila na přemýšlení - to, které provozuji před spaním či po cestě do/ze školy, když se nemusím učit nebo nemám knihu - víte, takové to přemítání nad blbostma, dalo by se říct. A říkala jsem si, co všechno člověk přehlédne pro ty, které miluje... City - na tohle mám takovou velkou esej v hlavě. Možná to tu někdy i rozeberu, ale ne takhle na večer.

Víte, já ani nevím, proč tohle píšu, když jsou tu věci, které třeba chci napsat, ale ne dnes. Proč to ale nenapíšu pak rovnou dohromady někdy jindy? Zbytečně tu vymýšlím "co sdělit teď a nenechat na potom".

Což může znamenat jen jediné - loučím se.

Icons #3 Bones, Glee, PLL

26. october 2011 at 21:32 | valleria |  #graphics
Další menší várka nových avatarů. Emily, David&Emily, Booth&Brennan, Spencer&Toby, Will&Emma


Don't wish it were easier, wish you were better

22. october 2011 at 17:05 | valleria |  #diary
Začnu tím, co je evidentní - nový layout. Mám takový dojem, že dost lenivím, co se práce s photo filtrem týče. I když mi přijde, že je to spíše tím, že mi schází fantazie. Jak já ji postrádám! Stejně tak schopnost kreslit. Tak hrozně bych to chtěla umět, ale já jsem na všechny tyhle věci děsně levá.

Zajímalo by mě, kdo četl obojí - RUR nebo Bílá nemoc? Mě tedy rozhodně přijde Bílá nemoc lepší. RUR má sice co do obsahu v sobě hodně, ale nějak se mi nelíbily repliky a tak. Dnes jsem si půjčila Povídky malostranské a Přítelkyně z domu smutku. Což mi připomíná, v téhle pobočce mají tak úžasné obrazy! Myslím v takové předsíni s pohovkami, kde si člověk může sednout a číst. Určitě je znáte, jsou celé černobílé až na jeden objekt, který zůstane barevný. Já už jich viděla spousty v obchodech, ale v knihovně to teď mají nové. A o to horší je, že mají Londýn, Paříž...

Lifehouse - Storm

22. october 2011 at 15:06 | valleria |  #music
Dalších z písní od Lifehouse. Nelze popsat, co všechno mi jejich hudba dává.


Icons #2 Bones

15. october 2011 at 13:52 | valleria |  #graphics
Avatary s Davidem a Emily. Použité fotky jsou ze staršího photoshootu, z natáčení stého dílu, plakát k sedmé sérii a promo fotky z paté a sedmé řady.


"One of the hardest decisions in life, is whether to walk away or try even harder. "

15. october 2011 at 13:47 | valleria |  #diary
Takovýhle podzim se mi líbí. Je sice chladno, ale slunce svítí. Padací lístí. Nádhera, oproti celému pracovnímu týdnu, kdy bylo zataženo a stále jen pršelo. Člověku se pak nechce nic dělat.

Já jsem konečně přečetla Malého prince. Proč konečně? Ano, dosud jsem ho nikdy nečetla. Ale možná to tak bylo dobře, jelikož jsem toho názoru, že bych to dříve nechopila. Vždyť i teď tam byly jisté pasáže... Možná to slovo "pochopit" v tomto případě není přesné. Nenapadá mě ovšem jiné slovo, kterým ho nahradit bez dlouhého okecávání. Každopádně, krásná knížka. Nyní čtu Bílou nemoc. Když má člověk dobrý seznam a umí si vybrat, může být i maturitní povinná četba zajímavá.

Což mě vede k mému dilema. Nevím, kterou úroveň maturity z angličtiny zvolit. Základní je jistota. Chtěla bych zkusit vyšší, ale mám obavy. Už té základní se obávám, co pak myšlenka na vyšší?

Z minulého týdne už mám vše dohnané - krom Castle, ale to není otázka pouze posledního týdne - ovšem se mi tu zas nakupily díly tohoto týdne. To je začarovaný kruh. Ještě, že jsou ty víkendy.

Přečíst si jeden, dva, tři možná i čtyři chvalné články je fajn, ale teď už by s tím vážně mohli přestat. Copak je to fér? "How cute are Booth and Bones? - So adorable we want to punch ourselves in the face." To mě upřímně pobavilo. Kam na to ti reportéři chodí?

Já jsem si také pustila už i komentáře k 6x16 s Davidem a Emily, pak mě čeká 6x09 s Hartem, Stephanem a Ianem Toytonem. Ale pochybuji, že to bude lepší než D/E. Jejich komentáře jsou vlastně 43 minut kecání o téměr ničem a samý smích, ale právě to jejich blábolení vás nesmírně pobaví.

Narozdíl od toho mého.

Transformers, Optimus Prime

15. october 2011 at 10:29 | valleria |  #quotes
"The greatest weakness of humans is their hesitancy to tell others how they love them when they're alive."

An eye for an eye makes the whole world blind.

7. october 2011 at 22:33 | valleria |  #diary
Je už listopad?

Nemůžeme prostě říjen přeskočit? A vlastně už nejen kvůli Kostičkám. /Fakt, že jsem právě četla článek od reportéra, který dnes viděl první díl - a nebyl sám - a ... no řekněme, že jsem v tuto chvíli na hodně šťastném místě, ani nezmiňuji./ Protože ač už chci listopad, děsí mě, co všechno se musí odehrát, aby k němu došlo. Ano, dalo by se říct, že jen vyšiluji, pravda. Ale i tak. Jak já ty referáty nesnáším. Veřejný přednes a tak... Ironické je, že mi tentokrát nevadí tohle, ale přidělené téma. 28. října 1918 mi nejpřijde jako příliš zajímavé téma, myslím na reférát. Navíc já tahleta pozdější staletí moc nemusím. Mnohem více mě zajímá úplný počátek. Pravěk a nějakou dobu potom. A vůbec mě nebaví rozebírání všelijakých válek, samá data a tak, ale spíše to, jakým způsobem lidé žili, kultura. Pláču na špatném hrobě, tohle jsem měla nejspíš vědět dřív.

Dále všechny přípravné písemky k maturitě, jiné referáty, abysme se naučili mluvit... Jsem za to na jednu stranu ráda, taková příprava je přesně něco, co potřebuji, ale je to namáhavé. Hlavně psychicky, pro mě jakožto člověka neschopného mluvit k větší skupině lidí... a být jediný, kdo mluví.

Teď v úterý jdu konečně na konzultaci kvůli profi testům, které jsem dělala už někdy začátkem roku. Tak, copak mi poví? Jsem zvědavá a upřímně mám i trochu obavy. Ovšem z čeho já je nemám?

Už jsem si stěžovala, kde jsou sakra promo fotky k 7. řadě? Na co čekají? Vždyť to není ani měsíc! Ještě měsíc?

Víte, co je úžasné? I po kolika devítí? letech přátelství se můžete dozvědět něco nového. Chápu, když je to nové i v životě toho druhého, ale když je to něco, co tu vlastně bylo vždy? Hm, zajímavé.

Kde jsou ty časy, kdy jsem sledovala jen Kostičky plus pár seriálů v televizi? Až doposud se mi nestávalo, že bych neměla shlédnutých devět epizod různých rozkoukáných seriálů. A pondělní House byl první díl, který mě po delší době bavil. Hodně.

A já si chtěla tento víkend odpočinout. Mám ovšem smůlu.

David Boreanaz - Hamptons Magazine

4. october 2011 at 17:33 | little-wonders.blog.cz |  #bones
Jednu dvě fotky z tohohle dával David na twitter a já původně myslela, že je to photoshoot k sedmé sérii Bones. Ještě jsem si říkala, co má psací stroj společného se seriálem... No už znám odpověď. Nic. Nudný úvod, který by tu ani nemusel a neměl být. Nevadí. Zkrátka...

Nový úžasný photoshoot, který David nafotil pro Hamptons Magazine. Jistě chápete, že jsem musela. Nejsou všechny, vybrala jsem jen ty nejlepší, je to úplné minimum. Původně jich je přes 80. Snad první časopis, který vydal všechny záběry. Vždy mě naštve, když víte, že fotili spousty fotek, ale nevyjde ani třetina.
Co ještě dodat?

He is so hot!



Quotes, unknown #1

2. october 2011 at 15:54 | valleria |  #quotes
"Giving up doesn't always mean you are weak.
Sometimes it means that you are strong enough to let go."